Moje poprvé na Sursumu

Když mě náš vůdce s poťouchlým úsměvem posílal na Sursum, vůbec jsem netušil, do čeho jdu. Nějaké fámy šly, ale realita byla docela nářez. Dva nabité víkendy a jeden letní týden v báječné partě úplně změnily můj pohled na skauting a daly mi hodně podnětů pro můj život. Umím SMARTovat (není to nadávka), poznal jsem, že moje vlčata mám rád a k tomu  pochytil plno nápadů, co s nimi dál. Zjistil jsem, že to u nás v oddíle neděláme tak úplně nejhůř. Bylo moc zajímavé o duchovních věcech mluvit s „nevěřícími“ bratry nebo v družině s holkami vymýšlet vlčácký/světluškovský program na téma Dobra, zákonů, dobrého skutku. Poznal jsem, že rovering je tajemství a služba (tu jsem si v rámci kurzu vychutnal až do morku kostí). Sursum neprobíhal jen na souši, ale i na vodě a pod hladinou. Upřímně přiznávám, že čekatelky byly asi náročnější, než je snad obvyklé, ale o to víc si jich vážím. Bylo to moje poprvé. Už přemýšlím, na který vůdcovský kurz za dva roky pojedu, abych si tu atmosféru zopákl.