Historie LK a ČLK SURSUM
V letech 1996–2012 se uskutečnilo 14 běhů kurzu, s přestávkou v letech 2002-2004. Kurz tak dosáhl roverského věku, naplněného poctivým hledáním cílů a nástrojů.
V první polovině 90. let docházelo k postupné transformaci vzdělávacího systému Junáka. Účastníky zvalo několik lesních či instruktorských lesních škol, důsledně oddělených pro zájemce z dívčího a chlapeckého kmene. Vycházely především ze svých tradic a dle možností se snažily integrovat pedagogické novinky vzniklé za padesát let nuceného přerušení. Výjimkou byly kurzy řady FONS, vycházející především ze zkušeností Prázdninové školy Lipnice, zaměřené na rozvoj osobnosti účastníků roverského věku zážitkovými metodami.
Na Ekumenické lesní škole – ELŠ se v létě 1995 zrodila myšlenka uspořádat roverský lesní kurz. Předsevzali jsme si rozvíjet křesťanské pojetí roveringu s důrazem na všechny tři dimenze Služby, tedy rozvíjet osobnost roverů ve všech jejích rozměrech a ukázat praxi roverských kmenů. To vše pod laskavou patronací Poutníka – apoštola Pavla.
Bylo to období vpravdě roverského hledání, protože kontinuita českého roveringu byla přerušena a pamětníků i zdrojů bylo zoufale málo. Zahraniční prameny byly obtížně dostupné a nebyly zcela přenositelné. Podněty přicházely od pamětníků (např. Mirko Vosátka, Václav Mucha), od kmenových instruktorů ELŠ (např. Petr Hájek), od kmenů fungujících v setonovském pojetí skautingu (např. Ivan Makásek, Roman Splítek), z Prázdninové školy Lipnice a FONSů (např. Václav Břicháček), od salesiánů (např. Jiří Veselý, Jožka Glogar), od premonstrátů (Tomáš Biňovec) a dalších. Přínosem byly i práce Ladislava Ruska a kontakty s hledáním slovenských roverů (Peter Jančura). Postupně začínal být dostupný internet, takže inspiraci bylo možné hledat za webech zahraničních skautských organizací. Zásadním objevem při hledání kořenů byla příručka P.B.Nevilla „Rovering – účel a metody roverství“ z roku 1926.
Vůdcem kurzu se v prvním ročníku 1996 stává br. Pavel Široký – Kočkodan z Brna. Kurz dostává název „Sursum corda“ (Petr Hájek) i svůj znak (Michal Svoboda). I když cíle kurzu byly rámcově definovány, náplň prvního ročníku vycházela především ze zaměření jednotlivých instruktorů. Obrysy dostávají duchovní programy v těsné návaznosti na přírodu i doprovázení apoštolem Pavlem. Vzniká tradice Služby, kterou frekventanti vykonají v rámci letního běhu, na podzimním závěru kurzu poprvé stoupáme na Horu..
Výrazné změny přináší rok 1998. Původní Sursum corda se bratrsky dělí na dvě části – Corda se zabývá mladšími rovery a čekatelskou zkoušku se záměrem „chytit za srdce, aby se vydali na cestu služby“, Sursum si zachovává původní náplň a zaměřuje se na starší rovery se záměrem „směrovat dále a výše po stezce poznání“. V letním běhu zavádíme eremitické putování a velkou zážitkovou hru hrajeme na tema z národní historie. Podzimní setkání přesouváme do podnětného prostředí nádherné přírody a slují Moravského Krasu.V roce 2000 máme poprvé jarní setkání, o rok později nesměle zahajujeme spolupráci s děvčaty.
V roce 2001 Kočkodan předal vůdcovskou štafetu br. Jiřímu Žilkovi – Jeldovi ze Svitav. Bylo to období zimního spánku a hledání, protože v letech 2002-2004 se žádný běh kurzu neuskutečnil. V této době poprvé nabízíme absolventům možnost roverské iniciace v prostředí jarních rozkvetlých Bílých Karpat.
Maršálské hole se v roce 2005 iniciativně chopil br. Zdeněk Karas – Roy z Chotěboře. Citlivě navazuje na tradiční prvky Sursum, ale také zavádí řadu novinek: definitivně přecházíme na koedukaci, využíváme novou letní základnu, zavádíme nové prvky v duchovní výchově, experimentujeme s alternativním stravováním. Zahajujeme také tradici rukodělných činností pod vedením instruktora – řemeslníka profesionála.
V roce 2007 využíváme blízkého rybníku a zavádíme prvky vodáckého výcviku. K výrazné změně dochází v roce 2008, kdy se stáváme čekatelským kurzem. Znamená to nově definovat cíle kurzu – ubrat praxe roverských kmenů a posílit přípravu na vedení dětí a složení čekatelské zkoušky. Formulujeme tezi: „Čekatel je rover a kvalitního roveringu je v terénu jako šafránu. Ma-li frekventant úspěšně vést děti, vedle čekatelského řemesla musí poctivě pracovat na své vlastní roverské cestě“. Ponecháváme pro Sursum typické roverské prvky. V rámci čekatelství se nadstandardně zabýváme duchovní výchovou dětí. Zájemcům poprvé nabízíme starý roverský prvek – noční vigilii v sakrálním prostoru.
Zásadní novinkou v roce 2010 je roverská stezka výzev – Via Sursum. V duchu tehdy Nového roverského programu je členěna do 8 oblastí. V roce 2011 začínáme pracovat se symbolickým rámcem kurzu.
V roce 2013 se stává novým vůdcem br. Petr Beránek – Vlk z Moravských Budějovic. Pod jeho vedením dochází k úpravě cílů a prostředků, aby lépe odpovídaly charakteru duchovního roverského čekatelského kurzu. Duchovní oblast se začíná více orientovat na skautskou ideu a postupně se vytváří i metodika duchovních programů. Čekatelská zkouška zaměřuje svůj důraz na skautskou metodiku, včetně kvalitního zpracování projektu. Roverská část kurzu vhodně doplňuje obě předchozí a klade důraz zejména na rozvoj R&R, ale tak tomu bylo již dříve.
V roce 2014 proběhl kurz poprvé netradiční putovní formou. Díky přípravě tohoto netradičního ročníku, kdy bylo o něco méně času na programové bloky, došlo ke stanovení priorit jednotlivých bloků a k úpravám jejich časové náročnosti. Zároveň se mnohem více začíná uplatňovat systém práce v menších skupinách. Díky tomu se nám i do budoucích let podařilo ještě lépe vyspecifikovat stěžejní programové bloky a tomu přizpůsobit harmonogram kurzu, včetně vhodného dělení programů. Po skončení ročníku 2015 přebírá vůdcovskou štafetu absolventka prvního ročníku ČLK Sursum, sestra Eva Štěpánková – Nínien z Brna.
Jedním z nejsilnějších dojmů je každým rokem vytváření společenství účastníků – frekventantů a instruktorů. Když se na jaře poprvé sejdeme, jsou u frekventantů zřejmé určité obavy a ostych. Je nádherné pozorovat, jak už na jaře doslova z hodiny na hodinu roste společenství - obecně lidské, skautské i duchovní. To postupně graduje na letním i podzimním setkání. Zejména léto je docela záběr pro všechny účastníky, všichni jedeme na doraz. V takovém společenství je vše velmi intenzivní. Velice podnětné bývá setkávání „věřících“ a „nevěřících“.
Pro většinu frekventantů jsme kurzem, kde prožijí své skautsky-kurzovní „poprvé“, tj., poprvé ochutnají živé skautské i duchovní společenství s vrstevníky, poprvé nahlédnou za skořápku svého oddílu či střediska, poprvé vytuší všechny rozměry skutečného skautingu či roverské cesty a snad poprvé pochopí, proč vlastně skautují.
Když se po letech ohlížíme, tak mezi našimi absolventy najdeme takové, kteří už dávno neskautují a jsou vzornými manželi a rodiči, i takové, kteří své skautstvé předávají jako pedagogové a také činovníky na všech stupních naší organizace. Občas od nich slyšíme: „Sursum mi ukázal cestu“.
Pavel Široký – Kočkodan, Zdeněk Karas - Roy